Soběslavští zastupitelé obdrželi v prosinci roku 2020 dokument s názvem “Možnosti regulace výstavby v průmyslové zóně”. Tento dokument byl vypracován v návaznosti na usnesení zastupitelstva ze dne 23. 9. 2020 a vypracovali ho zaměstnanci města JUDr. Bc. Iva Hartlová (právník), Ing. arch. Dagmar Buzu (odbor výstavby a regionálního rozvoje) a Ing. Radek Bryll (tajemník úřadu). Jejich závěrem je, že nedoporučují zastupitelům přijetí jakýchkoliv možností regulace, omezení či zamezení výstavby v lokalitě budoucí průmyslové zóny. V případě přijetí opatření, která zpřísní dosud platná regulativa, se dle tvrzení autorů město vystavuje nebezpečí požadavku na náhradu škody či na náhradu za újmu. Dále upozorňují na podobný případ v městě Liberci, kde městu vznikla škoda, a doporučují dohodu s investorem.
Protože jsme chtěli mít na věc nezávislý pohled, a proto jsme oslovili jsme renomovanou právní kancelář Dohnal & Bernard, která se ve své činnosti zaměřuje mimo jiné na územní plánování. Ta nám k výše zmíněnému dokumentu vypracovala oponentní posudek, který závěry města zcela vyvrací.
Oponentní posudek upozorňuje, že rizikem může být i neprovedení změny územního plánu, a že ne každá změna v územním plánu zakládá nárok na náhradu škody či vynaložených nákladů. V případě soběslavského případu pak považuje riziko úspěšnosti takové žaloby za “velmi nízké”, neboť příprava výstavby záměru je na začátku a ještě není známa jeho budoucí podoba. Mgr. Jiří Cihlář, který posudek zpracoval, upozorňuje, že je zcela nepřípustné, aby bylo vyhověno požadavkům vlastníka pozemku jen proto, že vyhrožuje uplatněním náhrad škody a dodává: “Pokud bude vlastník pozemků/investor neustále opakovat hrozbu náhrad škod v řádech stovek milionů korun českých s cílem působit tak na rozhodování orgánů města Soběslav, může se sám dostat i do roviny trestní odpovědnosti”.
Na závěr oponentura upozorňuje, že případ Liberce, o který se opírá dokument zpracovaný úředníky města, je nevhodně vybraný příklad a zpracovatelé vycházeli pouze z internetových článků, které jsou zcela odlišné od reality. Ve skutečnosti v tomto případě došlo k dohodě a město nemuselo platit developerovi nic. Na závěr Mgr. Jiří Cihlář dodává, že sám se za svou praxi nesetkal s jediným případem, kdy by se vlastník pozemku náhrady v podobném případě domohl.
